D A7
Polykám nasucho a zahřívá mě dech,
Emi A7
říkám si:"Tak už toho jednou provždy nech,"
D A7
vždyť zase nepřijde a budu si plést
Emi A7
rafičky hodinek a ulice měst,
D E
nikdy nic neřekne a nechce si číst,
Emi A
když poštou posílám jí za listem list,
D
a kdyby viděla, tak bude se smát,
A Emi A7
jak růže kradený strkám za kabát.
Ref.:
D Hmi G A7
Poslední kabriolet, ohohó, jsem já, a je mi sto let,
D Hmi G A7
jsem křeslo s tíhou hosta, ohohó, od jedné sčítám do sta,
D Hmi G A7
poslední Juan jsem Don, zvon zvoní "don-diri-don"
Emi A7 D
a hvězdy nad mou hlavou střídají levou-pravou.
Zůstávám sám nad sebou v údivu stát,
z jakýchže dálek lze mít někoho rád,
někdo by plakal, jiný do něma pil,
někomu v počítači náhodou zbyl,
možná nás dělí jen pár směšných pater
a je to něco jako pravidla her,
vždyť každá víra staví do prázdna most,
a spadlých mostů - těch už bylo dost.
Ref.: