A E
1) Měl škorně a plášť a rejtarem byl,
A7 D
jel sám kdopak ví, kde cesty měl cíl.
A E A
Jel sám nočním údolím.
2) V ten čas kolem nás jarní mízy sládnou,
kdo věřil by rád, že s láskou je kříž.
On z dálky se smál a kůň přijel blíž
a já neměla vůli žádnou, to vím.
r) Měl škorně a plášť a tornu a pás a půvabnou tvář.
Jak jel kolem nás tím rozkvetlým údolím.
3) A šálil mě tím, čím dívky se šálí,
kdo věřil by rád, že s láskou je kříž.
On zeptal se: Smím? Já řekla: Smíš!
A andělské kůry hrály.
r) Měl škorně...
4) A dal mi pak zástavou šátek bílý,
že přijde zas a že mě má rád.
A pak jel dál, pryč od našich vrat.
Já v paměti mám tu chvíli a vím.
5) Měl škorně a plášť a vlídně se smál a léta si jdou.
Já čekám dál a dívám se údolím.
6) A vím, že se k nám jednou z tloulek vrátí,
že přijde zas a že mě má rád.
Jen z podzimních blat jde smutek a chlad,
mě dny se čím dál víc krátí, já vím.