Pro skálu zrozený, málo ho vídám,
dálky ho lákají čím dál víc,
sny chlapů nikdo nezruší,
co ženská ví o přízni bohů,
v táboře pod horou monzun sílí,
spánek té noci nesluší.
Rf.:
Proč zrovna já milovat musím
blázna, co tisíckrát za život
do očí smrti se dívá.
Proč zrovna já znova to zkusím,
čekat a doufat, jít naproti osudu,
svůj díl splácím tím, že nikdy nebudu
odevzdaná.
Lavinám, bouřím, zmrzlýmu kamení,
divokým řekám, co z ledovců pramení,
odevzdaná.
Blízká i vzdálená, krutá i vlídná,
čelenka světů - Himaláj,
čtrnáct trůnů bohům nabízí,
kolika z tisíců v ledovým království,
poslední lůžko netlačí,
jen vítr uklízí.
Rf.