C G C
Když úsvit podzimní úbočí studeným sluncem zlatí,
F G7 C
hřívu tvou marně vyhlížím, než se mi s přeludem ztratí.
Místo ní ryzák stárnoucí vrací se z pastvy ranní,
však jeho hříva planoucí vzpomínkou pokaždý zraní.
Do trávy stetson pokládáš, pohodíš mírně hlavou,
tvý vlasy v červáncích hoří a splývají s říjnovou travou.
Znám v horách barvy svítání jedna však dávno tu není
tvý hřívy barva hořící celej svět pro mě změní
Ryzáka hladit po plecích stěží ke štěstí stačí,
v odlesku barvy bronzový obrázek tvůj se zračí.
Domů ať ryzák se nevrací, ať příští rána sou kalný,
žádný barvy ať nevidím, vzpomínat je víc než marný.