Hmi A G F#mi
Je půlnoc, právě skončil obyčejný den,
A D G A
můj dům se ztrácí ve tmách, vidím černo jen,
Hmi A G F#mi
v té tmě je znamení: růž má se dobrem stát,
A D G A
v sobě ten příběh mám, co více si přát:
D
na své tváře růž.
Po vyschlé řece asi nemůže plout prám,
člověk je vlastně řekou, každý plní sám,
proč někdy láska mizí a lží se nechá svést,
člověk má pochopit a třeba v slzách nést
na své tváři růž.
Ref.:
D
Dá se poplivat i prostřený stůl,
a kdo má v ruce místo lásky nůž,
má jen život, který zaslouží si hůl,
nenajde už na své tváři růž. G A G A D
D D/C# Hmi Hmi/A
Kdo lásku nepředstírá, těžko chce být sám,
D D/C# Hmi Hmi/A
své srdce otevírá jiným dokořán,
G A D G
má pro ně slova, která vrátí řece proud a proudu prám,
A D
ó, nestírej růž.
Ref.:
G A D F#mi Emi A D F#mi Emi A
+ ó, nestírej růž, nestírej růž,
Hmi A G F#mi Emi D G A G A D
svou z tváří růž, ó ...