Rec:
Emi G
Osmého listopadu šestnáctset dvacet u letohrádku
Hvězda na Bílé Hoře zůstal z vojsk Království českého
poslední praporec, moravský praporec Šlikův. U zdi
letohrádku padl do posledního muže. Píseň nazvaná
Poslední Moravan.
Emi G Emi G Emi G Emi G
Pod bílou zdí má bláto barvu perleťovou
Emi G D Emi G
a zvony odletěly za větrem do Říma.
Emi G Emi G Emi G Emi G
Obzor se rdí, můj táto, hanbou šarlatovou,
Emi G D Emi G
už jsme tu osaměli, z kříže se nesnímá.
Prapory mdlé už pálí ruce vlajkonošů,
jen oči pod přilbicí snad ještě doufají.
A mlhy zlé se valí do děr od hrabošů
i do ran na orlici, kterou už poutají.
Ref.:
D Emi
Rudý kohout na obzoru roztahuje spáry,
D Emi
hřeben větru rozčesává pera plamenná,
D Emi
věřili jsme na pokoru u popravčí káry,
D Emi H7 Emi
zlatá doba nenastává, bude kamenná.
Je prý to ctí až na dno, zůstat pod prapory,
mít duši nestydatou a mozek bez ceny,
být králem lstí a snadno vzít si bez pokory
na svatbu se Zubatou železné prsteny.
Není to med, zas píti číši vrchovatou
a věřit na proroky v chorálu polnice,
sto černých let nám svítí hvězdou jedovatou
na erbu pro otroky, pro naše dědice.
Ref.:
Rudý kohout...