Vítr kvílel nad zimní krajinou
Vyšel jsem ven
Když j sem ráno vstal
Dvě řádky stop vedly planinou
Vítr a sních
Už je téměř svál
Vítr ví kterým směrem mohla jít
Musel jít sám
Tmou provázet
Vítr ví proč se mnou nechce žít
A proč šla tam
Kde snad končí i svět
Já měl ji rád
To už dávno vím
A Bůh sám ví
Co ji táhlo v dál
Já měl ji rád
Teď se snů už nezbavím
O dívce
Kterou mi vítr vzal
G /:Hmi C G:/ (sloka + ret)