E
Proč silou lidé plýtvají
H7 E
a v kláních meče kříží
E
a záři nebes průzračnou
H7 E
jim temní stíny mříží
F#mi H7
proč láska která zázračně
F#mi E H7
svou silou ruce spájí
E
se zdá být míle vzdálená
H7 E
jak vůně starých bájí
Mezihra housle
E H7 C#mi F#mi E H7 E
E
Proč písní lidé nedbají
H7 E
a chápou jenom stěží
E
že houslím vůbec nevadí
H7 E
ta síla pout a věží
F#mi H7
když píseň struny rozezní
F#mi E H7
tou silou která zbývá
E
i mříž se ve zvon promění
H7 E
a stříbrem větru zpívá
E
Tak dlouho dlouho zástupům
H7 E
skrz mříže člověk hrával
E
svou píseň dlouho zkoušenou
H7 E
jen chléb si za ni brával
F#mi H7
v ní cítil to co neviděl
F#mi E H7
na tvářích lidí v dáli
E
tou písní byl tak bohatý
H7 E
že podobal se králi
Mezihra housle
E H7 C#mi F#mi E H7 E
F
Tak běží dlouhá staletí
C F
však příběh se k nám vrací
F
jak vánek jarní do polí
C F
jak bílí tažní ptáci
Gmi C
zvuk houslí který rozezní
Gmi F C
kov mříží zvony věží
F
ti vrátí písně prastaré
C F
a zbavíš se jich stěží