G Ami7
“Tady prosím zastavte, pane”,
Hmi7
řek pan továrník svému řidiči.
Ami7 D6
Ten jen pozvedne obočí, málokdy se stane,
G
aby bohatý do této čtvrti vkročil.
G Ami7
Továrníkova tvář je chladná, však srdce plane,
Hmi7
když pak dorazí ke starým dveřím
Ami7 D6
od domu, kde bydlí Marie s Janem,
G
k nimž je pozván na večeři.
Emi D/E C/E D/E
Bláhoví jsou závistiví lidé,
Emi G D
jak málo ví o tom, co komu jak přijde.
G
Co komu jak přijde.
Po chodbě toho domu neprošlo nic větší ceny,
než má byť jen jedna z bot továrníka.
Na tu dobu, kdy byl chudý, zadlužený,
by si teď už znovu těžko zvykal.
Tak mu běží hlavou jeho mladá léta,
když kráčí po ošlapaných schodech
a nahoře ho spolu s Janem vítá
dívka, jež ho připravuje o dech.
C D Emi7
On za den má dvakrát víc,
než Jan si vydělá za měsíc,
C D
a přesto kdyby s ním moh měnit,
Emi7
udělá to bez prodlení.
C D Emi D/F# G
Ta sžíravá touha mít
A7
zrovna to, co se nedá koupit,
C D G
ani za celé jmění, ani za celé jmění.
Marie učí čerstvě na základní škole.
Její úsměv je pohlazení,
však to, že může i někoho bolet,
Tak to Marii jasné není.
Když pak dává do vázy na svém stole
továrníkovu kytici orchidejí,
on ví, že ze všech žen, které jsou kolem,
miluje ji.
Bláhoví jsou závistiví lidé,
jak málo ví o tom, co komu jak přijde.
Co komu jak přijde.
Jan šťastně říká, sotva co si sednou,
že prý s Marií se budou brát,
a továrníkovy tváře náhle zblednou,
i když daří se to zastírat.
I on měl svou vysněnou dívku jednou,
ale práci směnil za kostelní zvon.
Dnes kdyby mohl, odevzdal by všechno,
aby mohl být Janem on.
Teď za den má dvakrát víc, než Jan si vydělá za měsíc,
a přesto kdyby s ním moh měnit, udělá to bez prodlení.
Ta sžíravá touha mít zrovna to, co se nedá koupit,
ani za celé jmění,
však něco v něm se mění,
však něco v něm se mění,
však něco v něm se mění,
však něco v něm se mění.
Akordy kytara:
G, Ami7, Hmi7, D6, Emi, D/E, C/E, D, C, Emi7, D/F#, A7