1.sl.:
Dmi A# C F A
Známá volala mi, že jede na dovču,
Dmi A# C Dmi
a že jestli jí prej nepohlídám psa.
Dmi A# C F A
Tak jsem řekla, že si o psech něco pročtu,
Dmi A# C Dmi
a už do diáře psala jsem si psa.
Dmi
Odvezla jsem si ho na byt
F7
s cílem toho psa nezabít,
A# G/H
co čert nechtěl, ten pes umřel sám.
F/C
Z toho už se nevykroutím,
A/Cis
zhroutím se a pak zavolám.
Ref.:
Pampadam
Dmi A# C F Dmi A# C Dmi
/ / / / / / /
2.sl.:
Nic se neděje, jo to se prostě stává,
byl fakt starej, není divit se čemu.
Dovez ho k nám domů, ať tam nezůstává,
Funus důstojnej pak vystrojíme mu.
Pak mi známá zavěsila,
aniž by mi vysvětlila,
jak psa přes půl Prahy přemístit.
A tak s kufrem příručním
a s mrtvolou v něm jedu metrem.
Ref.:
3.sl.:
Vážně připadala jsem si jako zloduch,
co by od Greenpeace měl dostat po tlamě.
A když tlačila jsem ten kufr do schodů,
ňákej kolemjdoucí kluk se zeptal mě:
„Nechcete s tím slečno pomoct?“
„Tak coby ne, děkuju moc.“
Řekla jsem a kufr podala.
„Vy se teda nataháte,
to je tíha, co v tom máte?“
„Ále, ňáký počítače
do práce si musím vláčet.“
-tak neřeknu, že mám v kufru psa?!
A dřív než bys řekl „noha“,
kluk i s kufrem vzal mi roha.
Ref.:
RE.2.:
A# Dmi A Dmi
A tak končí příběh, kterej vážně se mi stal.
A# F G/H C
Škoda jen, že psovi lepší osud nechystal.
A# F C A#
A když je mi na nic, odteď vždycky zabírá
Gmi Dmi A Dmi
představa, jak kluk si ten můj kufr otvírá.
Pa pa japadapa japapadapa.